Jako stín kráčí tento příběh staletími a horkou výzvou je i pro třetí tisíciletí a Národní divadlo moravskoslezské, které inscenaci představí pod vedením progresivního slovenského režiséra Rastislava Balleka
Díky nelítostnému boji o moc se král Macbeth ocitá v pekle, o to horším, že se jedná o peklo lidské duše. Macbeth stoupá přes mrtvoly ke svému cíli. Jeho příběh je o to působivější, že si své konání do důsledku uvědomuje, a věc svědomí mu není cizí.
Vrcholná Shakespearova tragédie Macbeth (1606) líčí rozpad silné a mimořádné osobnosti, neboli slovy překladatele inscenace profesora Hilského: „kterak se z hrdiny stane padouch“, a odráží spíše stav mysli tažené a manipulované okolnostmi než historické reálie. Mistr William Shakespeare krále přetvořil na znepokojivou zrůdu, obraz lidského chtíče: „Pro mě to znamená vytvořit člověka, kterého obrovský zmatek v hlavě dožene do neskutečného šílenství, ze kterého není návratu,“ hovoří o roli představitel Macbetha Vladimír Polák.
Nabídku režie přijal progresivní slovenský režisér a dramaturg Rastislav Ballek, s jehož režijní vizí a pracovními metodami se nejen ostravští herci, ale i diváci setkávají poprvé: „Kdyby Macbeth byl takříkajíc čítankově o ‚zlu v člověku‘, tak bychom se na závěr dozvěděli, kde se zlo v člověku bere, nebo ‚o čem‘ to zlo v člověku je. My se to ale nedozvíme, ani když hra skončí. Vyvolává ve svých účastnících vzrušení, jistou dávku koncentrace a vyplavuje endorfiny. Není to hra ‚o‘, je to hra. Zkomponovaná z věcí, které v člověku vyvolávají pocit hravosti a napětí, které cítí při hře. Tyto věci v ní zobrazuje válka, intrika, vražda, kouzla… Tak jako čarodějnice míchají ve hře různé kousky těl a předmětů, Shakespeare pouze míchá tyto věci, které jsou vzrušující, ale nevíme, o čem jsou. O čem je biliár nebo šachy? Přesto jsou zajímavé,“ charakterizuje hru Rastislav Ballek.
V krvavé scéně a kostýmech Kataríny Holkové se za hudby Andreje Kalinky kromě Vladimíra Poláka představí jeho Lady Macbeth Lada Bělašková: „Člověk si váží takové role, jako je Lady Macbeth. Říká se, že je to nejtěžší dramatická role, jaká existuje,“ dodává.
Premiéra nejčernější alžbětinské tragédie Macbeth se koná 6. února v 18.30 hodin v Divadle Jiřího Myrona.
Fotogalerie Macbeth
fotocredit: Radovan Šťastný
RASTISLAV BALLEK
režie
Narodil se roku 1971v Banské Bystrici (Slovensko). Studoval filosofii a sociologii na Filozofické fakultě UK v Bratislavě. Později divadelní režii na VŠMU, absolvoval v roce 1996. Už během studií vytvořil jako autor dramatizací a režisér spolu s dramaturgem Martinem Kubranem sérii divadelních inscenací, které zaujaly diváky i divadelní kritiku originálním pohledem na „zapomenutá“ a marginalizovaná díla slovenské literatury – S. H. Vajanský: Letiace tiene (Divadlo J. G. Tajovského ve Zvolenu, 1994), S. H. Vajanský: Podivíni (VŠMU, 1995), Mikuláš Dohnány: Odchod z Bratislavy (VŠMU, 1995). V letech 1999–2001 působil Rastislav Ballek jako interní režisér v Divadle SNP v Martině. S Kubranem zde nadále rozvíjeli svůj společný zájem o literární „chorobopis“ národa v inscenacích – S. H. Vajanský: Pustokvet (1997, účast na festivalu Nové evropské divadlo v Moskvě), Gejza Vámoš: Atómy Boha (1998, účast na festivalu Eurokaz v Záhřebu a v Kolíně nad Rýnem). Tento cyklus uzavřeli inscenací Bez Boha na svete podle stejnojmenné povídky Kristíny Royové (1999, účast na Expo 2000 v Hannoveru). V následujících letech Ballek intenzivně spolupracoval s Divadlem A. Duchnoviče v Prešově.
Spolu s překladatelem a dramaturgem Vasiľem Rusiňákem zde v rusínském jazyce inscenovali Steinbeckovu Planinu Tortillu (2001), Schillerovy Parazity (2002), hru Karla Horáka La Musica (2002), Shakespearova Hamleta (2004). V letech 2002–2009 Rastislav Ballek působil jako režisér a dramaturg v Městském divadle Žilina, v letech 2003–2006 jako jeho umělecký šéf. Inscenoval tu mimo jiné vlastní dramatizací románu R. L. Stevensona Dr. Jekyll, Mr. Hyde (2002) nebo hru Viktora Dyka Zmoudření Dona Quijota (2004). V roce 2006 připravil Rastislav Ballek pro bratislavské Divadlo Aréna autorskou inscenaci Tiso.
Nekonvenční divadelní zpracování kontroverzního tématu ocenila slovenská kritika čtyřmi cenami DOSKY (za nejlepší inscenaci sezony, za nejlepší herecký výkon – Marián Labuda, za nejlepší scénickou hudbu – Peter Groll a nakonec jako objev sezóny). V roce 2005 inscenoval Ballek v pražském Divadle Rokoko čechovovskou variaci od Ivy Volánkové 3sestri2005.cz. V roce 2006 v Činohře Národního divadla Brno režíroval hru R. W. Fassbindera Hořké slzy Petry von Kantové (v Divadle Reduta). Do martinského Slovenského komorního divadla se vrátil jako hostující režisér – v roce 2007 inscenací dramatizace Jégého románu Cesta životom a o rok později inscenací Mrożkovy hry Tango. Za herecký výkon v této inscenaci byl Marek Geišberg nominován na cenu DOSKY. Roku 2007 Rastislav Ballek režijně uvedl světovou premiéru komorní opery Martina Burlase Kóma v Opeře Slovenského národního divadla. V roce 2009 připravil spolu s dramaturgem Petrem Pavlacem a s Robertem Rothem autorskou inscenaci HOLLYROTH, jež byla slovenskou divadelní kritikou oceněna jako nejlepší inscenace sezóny, cenou DOSKY byl za mimořádný sólový herecký výkon oceněn Robert Roth. V letech 2010–2012 působil v Činohře Slovenského národního divadla.
Uvedl tu Beckettův Koniec hry v novém překladu Petra Lomnického a ve slovenské premiéře celou tragickou trilogii Aischylovy Oresteiy (nominace na cenu DOSKY 2013 za nejlepší mužský i ženský herecký výkon). V Divadle Aréna premiérově uvedl hru Martina Čičváka KUKURA (2011) a hru Viliama Klimáčka Holokaust (nominace na cenu DOSKY 2013 za režii, nejlepší inscenaci sezony). Obě inscenace se setkaly s nebývalým ohlasem a cestovaly téměř po všech mezinárodních festivalech v Česku a na Slovensku. V této sezóně inscenoval Ibsenova dramata Nora (v brněnské Redutě) a Rosmersholm (v bratislavské Aréně). Inscenace a divadelní projekty Rastislava Balleka pravidelně hostují na festivalu Divadlo v Plzni a reprezentují slovenské divadelní umění na festivalech a přehlídkách v zahraničí.
zdroj: Marcela Levíčková