Minulý rok se pražská parta kolem Michala Malátného blýskla novou řadovkou Rockfield, jejíž přijetí vyvolalo spíše rozporuplné pocity. Chinaski ale neváhali a s deskou od března do června objíždí menší česká města. My vám přinášíme dojmy z koncertu v Českých Budějovicích.
Koncert s oficiálním začátkem v 19:00 začínal samozřejmě o hodinu později. Chinaski se na tour rozhodli na pozici předkapely obsazovat regionální kapely, a tak se v každém městě seznámíte s jinou hudbou. V Českých Budějovicích vystoupila trojice hudebníků z uskupení nazvaného Epydemye. Člověk si při jejich hraní uvědomil, jak málo stačí k vytvoření podmanivé folkově rockové hudby: dvě kytary, jedna basa, tři hlasy. Epydemyi to zkrátka šlapalo, zvlášť se nám líbil znamenitý cover Ring of Fire od Johnnyho Cashe, uváděje publikum do příjemné nálady.
Chinaski na stage dorazili přesně na osmou hodinu. Čekali jsme, že rozehřáté publikum přivítají v plné parádě svižnou a energickou hitovkou, ať už z prvních alb nebo poslední řadovky, protože na kontě mají rádiových singlů spoustu. Opak byl pravdou. Chinaski se totiž rozhodli, že poslední nahrávku Rockfield odprezentují pěkně od podlahy, a tak prvních 45 minut koncertu zněly písničky jen z ní. Na tom by nebylo zas tak nic špatného, pokud by deska celkově nebyla mdlá, jaksi nemastná neslaná a hlavně se strašně táhnoucí.
Při hraní naživo taková atmosféra vyzní ještě mnohem více. Pomalou „Kapelu“ bychom na začátek ještě zkousli, neboť je to atmosférická skladba, plná melancholie a kapelních vzpomínek, pěkně otevírající koncert kapely, která už za sebou zkrátka něco má. Jenže i následující dva songy se neskutečně táhly a kýžené osvěžení přišlo teprve se svižnější „Každý ráno“ a „Láska & Hvězdy“. Zpomalenému rozjezdu ale nepomohlo ani publikum, které aktuální písně z Rockfieldu nejspíše neznalo, a Chinaski tak občas na stagi budili dojem, že co a jak a kudy kam. Teprve při „Vínu“ všechno vypadalo nadějněji, jenže jen na chvilku, protože Rockfield má další tři skladby.
Deska jako taková není vyloženě špatná a naživo zní jednotlivé písně slušně, ovšem nápad zahrát ji celou byl prostě a jednoduše špatný. Nejenže jsme se nebavili, ale kapela samotná vlastně nevalnou kvalitu Rockfieldu podtrhla, protože při jejím přehrání totálně pokulhávala i vizuální prezentace. Za muzikanty svítilo po celou dobu statické plátno s nápisem „Legends never die“, LED tabule ale nikde. Teprve zhruba po 45 minutách plakát zmizel, objevily se efektové obrazovky a Chinaski konečně začali s písněmi z rané tvorby, jímž energičnost podtrhovala kouzelné nasvícení a efekty. Jsem pořád na stejném koncertě, pomyslil by si jeden.
Malátný ožil, starší songy sršely energií a i doprovodné světelné efekty dodaly koncertu konečně pořádný říz. Zazněly hitovky jako „Tabáček“, „Stejně jako já“, „Skončili jsme“ či „Dlouhej kouř“. Ale teprve při „Vinárně u Valdštejna“ a závěrečném refrénu ty kurvo, zkurvená si uvědomíte, jak strašně nedostižná raná tvorba Chinaski je. Byla to hudba autentická, místy ukřičená a punková. Prezentací, ale i samotnými skladbami z Rockfieldu Chinaski rozhodně nenadchnuli. Buranské sluneční brýle kytaristy Františka Táborského a Ondřeje Škocha tomu nepřidaly.
Chinaski udělali chybu už v počátcích při plánování setlistu. Odehrát celou desku a odprezentovat ji jako jeden komplexní celek zní rozhodně zajímavě. Finální provedení ale za moc nestálo a to ze dvou důvodů. Tím prvním je, že deska je zkrátka příliš jednolitá, pomalá a písničky tak strašně splývají. Tím druhým samozřejmě onen chybně naplánovaný seznam skladeb – kdyby totiž Chinaski hráli dvě / tři starší a energičtější věci a proložili je Rockfieldem, šlo by o skvělý koncert.
Chinaski na české hudební scéně působí více než dvacet let. Čekali bychom tak, že se vyvarují školácké chybě – totiž hrát jeden cajdák za druhým. Škoda. Tak snad příště a rozuměji.