Přečíst vám to zabere 1 minutu, myšlení však na celý život

Dva muži, oba vážně nemocní, leželi v tomtéž nemocničním pokoji.

Jednomu z nich bylo dovoleno si každý den na hodinu sednout, aby mu odtekla z plic nahromaděná tekutina. Jeho postel byla hned vedle okna.

Druhý muž strávil celou dobu ležením na zádech.

Muži spolu mluvili celé hodiny.

Mluvili o svých manželkách, domovech, práci, službě v armádě, kde všude byli na dovolené…

Každé odpoledne, když si muž ležící u okna mohl sednout, strávil čas vyprávěním svému spolubydlícímu o všem, co se dělo za oknem.

Muž v druhé posteli vždy během té jedné hodiny denně ožíval, když se jeho svět rozšířil a ožil o všechny ty aktivity a barvy vnějšího světa.

Za oknem se nacházel park s krásným jezírkem. Kachny a labutě si hrály na hladině, děti si na ní pouštěli své modely lodiček. Mladé zamilované páry se procházely držíc se za ruce uprostřed záhonů květin hýřícími všemi barvami a v dálce bylo možné shlédnout siluetu města.

Zatímco muž sedící u okna to vše do detailů popisoval, muž sedící na opačné straně pokoje měl přivřené oči a představoval si celou tu malebnou scenérii.

Během jednoho teplého odpoledne muž u okna popisoval průvod, který právě jel kolem.

I když druhý muž neslyšel žádné zvuky kapely, dokázal si to ve své mysli velmi živě celé představit.

Dny, týdny a měsíce ubíhaly.

Jednoho ráno přišla zdravotní sestra, aby pro muže donesla vodu na koupání. V posteli u okna však už našla jen nehybné tělo muže. Skonal v klidu během spánku.

Celá smutná přivolala další zaměstnance nemocnice, aby tělo odnesli.

Hned, jak to bylo vhodné, ji druhý muž poprosil, jestli by ho nemohla přesunout na místo u okna. Sestra mu velmi ráda vyhověla.

pokračuj na další stránce…

Po tom, když si byla jistá, že se na novém místě cítí v pohodlí, odešla a nechala ho samotného.

Pomalu, s bolestmi se natáhl na jeden loket, aby poprvé uviděl reálný svět venku. Byl nucen se pomaličku natočit, aby tam dohlédl.

Čelil však pohledu, který vůbec nečekal. Viděl je prázdnou bílou zeď.

Muž se později zeptal zdravotní sestry, co mohlo přimět jeho zesnulého spolubydlícího k popisu takových nádherných věcí za oknem.

Sestra odpověděla, že ten muž byl slepý a ani nemohl tu zeď vidět.

Dále řekla: „Možná vás chtěl jen povzbudit.“

Závěrem..

Existuje extrémní štěstí v dělání jiných lidí šťastných, navzdory vlastní špatné situaci. Sdílený smutek je polovina neštěstí, no a sdílené štěstí a radost se navzájem násobí.

Pokud se chcete cítit bohatí, stačí spočítat všechny věci co máte, které si penězi nekoupíte.