Přestože je od narození slepý a vyrostl v útulku, nezdá se, že by zlatému retrívrovi Smileymu něco chybělo. Díky tomu, že je tenhle věčně šťastný psík tak motivující, veselý a milující, pracuje jako terapeut, aby svou radost mohl jednou týdně šířit mezi duševně nemocné a postižené.
Fotografka Stacey Morrison, která stojí za touto krásnou fotoreportáží, o Smileym říká: „Hodně do věcí naráží. A jak jsem brzy zjistila, když se k vám řítí, neví, kde zastavit! Ale jinak si vede dobře. Ve skutečnosti si tolik užívá typické psí chování – čenichání, poslouchání, dovádění, tulení – že zapomenete na jeho postižení.“
Podle Smileyho majitelky, profesionální trenérky Joanne, je důležité, aby prozkoumával své okolí sám, zapojoval při tom své instinkty a nenechal se rozptylovat lidmi, kteří by k němu přiskočili pokaždé, když do něčeho vrazí.
Joanne našla Smileyho v psím útulku.
Narodil se bez očí, a aby se zabránilo vstupu infekce, byly mu otvory sešity.
„Hodně naráží do věcí. A jak jsem rychle zjistila, když běží proti vám, neví, kdy zastavit!“
Naštěstí jeho slepota nezabránila Joanne v adopci.
Smiley nyní pracuje jako licencovaný terapeutický pes pro duševně nemocné a postižené pacienty.
„Smiley se rád každému představí. Jak se můžete nezamilovat do jeho obličeje?“
Někteří z jeho pacientů se nikdy neusmívají, s výjimkou jeho návštěv.
„Když se věnuje svým psím záležitostem – čmuchání, naslouchání, dovádění, tulení – zapomenete na jeho postižení.“
„Smiley je naprosto sladěný s Joanne. Počínaje jejími kroky a konče tónem jejího hlasu, svým chováním mu jasně dává najevo, jestli je situace bezpečná, nebo je zapotřebí mít se na pozoru.“
„Je důležité, aby své okolí objevoval sám, aniž by se k němu někdo hrnul pokaždé, když do něčeho narazí.“
