K tomuhle jsem se přece neupsala! Stala se ze mne opět ta stydlivá sedmačka v šatně.
Při pohledu na tu spoustu nahých těl mě přepadl stud. Neoholila jsem se. Jako památka na těhotenství mi zůstaly strie na bocích.
Moje levé prso je o něco větší než to pravé. Kdy jsem si naposledy holila nohy? Ach můj Bože, prsa padesátileté ženy jsou větší než ta moje.
A bude moje pozadí v sedmdesáti vypadat TAKHLE? Ne. Bože, ne! Aspoň že cvičím… No, myslím, že jsem hubenější než ona. A tak dále.
Moje kamarádka si povzdechla, podívala se na mě a řekla: „Myslím, že nám budou mít za zlé, když se nesvlékneme.“ Za zlé?
Odmítla jsem, ale po naší první návštěvě sauny jsem pochopila logiku, skrývající se za politiku nahoty.
Byla jsem vážně přehřátá. S hlubokým nádechem (a obrovským výdechem) jsem si svlékla vršek. Moje…prsa…
Tady byla. Uvědomila jsem si, že jsem se méně ostýchala svléknout se před svým sexuálním partnerem, než na veřejnosti. Ale místo toho, abych se starala, jak moje prsa vypadají, jsem se rozhodla zaměřit na to, proč cítím tolik studu.
Proč bylo mým prvním impulsem porovnávat své tělo se všemi ostatními? Proč jsem katalogizovala každý centimetr celulitidy, který jsem viděla? Proč jsem byla tak posedlá představou, že vypadám hrozně?
Zde je pět osvobozujících důvodů, proč byste se neměly bát nahoty:
„Perfektní“ je jen iluze
Přestože jsem se svým tělem víceméně spokojená, stále cítím obrovské puzení vypadat „dokonale“. Od raného mládí jsem se učila, jak být více přitažlivá pro muže – jak flirtovat, nosit podpatky, krátké sukně, vytrhávat si obočí, používat makeup… A i přesto, když jdou všechny svršky dolů, mám sklony stresovat se kvůli svým nedostatkům, protože – přiznejme si to – nikdo z nás není upravený ve PhotoShopu.
„Nedokonalost“ znamená, že něco dokonalého existuje, ale to zkrátka není pravda. Každé tělo je jiné. Když jsem se rozhlížela po oněch lázních, nebylo to mé tělo, co mě separovalo od ostatních, byl to můj postoj.
Není nic špatného na tom, být zranitelný před ostatními
V Evropě, a zvlášť v Německu, je zcela normální svléknout plavky a jít se vykoupat oděný jen do vlastní kůže. Chození do sauny je oblíbenou kratochvílí a obecně se předpokládá, že všichni budou nazí.
Součástí studia, kde vyučuji jógu, je malá sauna ve sklepě – pro případ, že jste se nedostatečně zapotili při lekci. Přišla jsem na to, že konfrontace s jinými nahými těly nám pomůže k tomu, abychom se cítili lépe ve svém vlastním těle.
Když soudíte druhé, odsuzujete sami sebe
Uvědomila jsem si, že jsem se bála konfrontace s mým vlastním sebe souzením. Dala jsem přednost strachu před sebepřijetím. Společnost nás učí soudit a kritizovat namísto toho, abychom milovali sebe i druhé.
Když jsem poprvé stanula před plnou tělocvičnou jako učitelka jógy a viděla jsem všechny v pozici psa, uvědomila jsem si, kolik rozdílných psů tam bylo. Ti lidé nevypadali jako z časopisu, ani nevypadali jako já. Ale přesto to byl nádherný pohled.
Když se porovnáváte s druhými lidmi, je to forma sebepoškozování. O svá těla se musíme starat fyzicky i emocionálně, a někdy je stejně důležité – ne-li důležitější – provádět i emocionální fitness rutinu.K tomu velmi dobře slouží meditace.
Když se pro vás nahota stane pohodlnou, budete cítit menší potřebu používat makeup a nosit podpatky
Nikdy jsem nebyla „holčičí“ – není to v mé přirozenosti. Někdy nosím ráda rtěnku (ale většinou ne), ale teď jsem si konečně uvědomila, že je to v pořádku. Makeupem jsem jen potlačovala své pravé já. Když jsem tenhle kostým shodila, začala jsem se cítit pohodlně sama sebou.
Odhalovat se před Matkou Přírodou vám přinese opravdu dobrý pocit
Tak jako sníh na nedotčených vrcholcích Alp se i moje tělo jednou rozplyne. Můj zadek změkne a moje kůže zvrásní. Jestli mě lektorování jógy k něčemu přivedlo, pak je to poznání, že já nejsem mé tělo a já nejsem má mysl.
Vše v tomto světě je hmotné, a vše podléhá neustálým změnám. Dokonce i když tu sedím a píši tenhle článek, mé tělo se mění.Moje kůže tvoří materiální bariéru před okolním světem a svléknout se v horách mi dodalo pocit klidu, pocit, že jsem v míru s přírodou i sama se sebou.
zdroj: Samantha Rose