Jak ubližujeme svým dětem. Toto jsou naše nejčastější chyby

Kterýsi psycholog řekl: „Při každé příležitosti berte své dítě za ruku! Neuplyne mnoho času a přestane k vám natahovat svou maličkou dlaň!

Všechno, co děláme v životě našich dětí, se stokrát vrátí. Pokud dítě vyrůstá v atmosféře důvěry, naučí se také důvěřovat jiným. Pokud je dítě milováno a cítí podporu, stává se samo citlivým a ohleduplným.

Existují těžké chyby, kterých se dospělí dopouštějí v hněvu nebo z lhostejnosti, a přitom nechápou, v co se to může změnit v malé dětské dušičce …

Těžko ubližujeme svým dětem, když:

1) je nechápeme

Když mi bylo 13, zamilovala jsem se. Honza se výborně učil, byl samolibý a ješitný. Ale mě se zdálo, že je to ideál. Nicméně ideál si mě vůbec nevšímal a já jsem plakala. Maminka ve snaze mě utěšit řekla něco hrozného: „Ale no tak! Vždyť je to hloupost! Za rok to bude pryč! „Já jsem, ale vůbec nechtěla, aby mě moje zamilovanost přešla. Proč rodiče musí vědět všechno předem místo nás?

2) je nepodporujeme!

Když byl Peter malý, přiběhl jednou ze školy v slzách: „Mami, učitel mi řekl, že můj hlas zní, jako když vítr skučí v komíně!“ „Ale synku, na nikoho nedávej! Zpíváš jako ten nejkrásnější slavík na světě! Vím to zcela jistě! „Hrůza pomyslet, že by svět nikdy neslyšel tento velký tenor, nebýt jeho moudré matky. Stále svým dětem říkejte: „To zvládneš! S tím si poradíš! „Dává jim to křídla.

na druhé stránce…

3) je porovnáváme s jinými dětmi

„Podívej se na Aničku, jak je dokonale čistá a upravená! A ne jako ty, ty prasátko! „Je vám to povědomé? Jedno nedokážu pochopit: čeho chtějí maminky dosáhnout, když vyslovují podobná slova? Kromě nepřátelství k Aničce jiné city těžko vyvolají.

4) se jim posmívají!

Šli jsme s malou sestřičkou do obchodu..Bylo jí 3 roky. Na tváři měla zelené flíčky – ošetřené stopy po neštovicích. Znuděné prodavačky, které neměly co dělat, se k nám obrátili a začali se hihňat: „Na to k nám jedna z nich přišla, a řekla podívejte se na ni!

5) je urážíme slovy nebo činy

V 8. třídě jsem se pokládala za zcela dospělou a samostatné dívka. Jednou jsme s otcem seděli nad geometrií, kterou můj mozek jednoduše odmítal chápat. A tehdy můj otec, již značně rozčilený, mě plácl – přes zadek! Ani mě to tak nebolelo, jak mě to strašně urazilo! Dlouho jsem s ním nemluvila. A on nemohl pochopit, co se mě tak strašně dotklo …

6) na ně křičíme a neovládáme se

Pamatuji si, jak v porodnici moje sousedka, utrápená pláčem svého miminka, dítě najednou chytila, třásla s ním a řvala: „Co to sakra chceš?“ Nikdy nezapomenu na obrovské modré oči děťátka plné hrůzy. Pak se za to zřejmě sama velmi styděla …

7) je ignorují!

Věřte, že to je to nejstrašnější. Japonský vědec demonstroval před celým světem pokus s rostlinami. Tři stejná semínka byla zasazena do 3 různých květináčů. Každé ráno, když procházel kolem prvního, vědec rostlinku pozdravil a věnoval jí laskavá slova. U druhého květináčku křičel a nadával rostlince strašnými slovy. Třetí jednoduše ignoroval a procházel mimo ni, aniž na ni podíval.

Není těžké uhodnout, co se s rostlinkami za měsíc stalo. První rozkošatěla šťavnatými zelenými listy na celou šířku okenního parapetu. Druhá prostě uschla. A třetí shnila. Děti jsou podobné zeleným rostlinkám a rodiče po letech sklízejí jen to, co sami vypěstovali!

Nyní zvedněte tvář od monitoru a představte si své maličké. Jak tlačí baculaté pěstičky, směšně krčí nos a usmívají se na vás celou bezzubou pusinkou.

V odpovědi se ve vás pohne něco velkého a něžného. Toto maličké vás miluje zcela a bez podmínek, ať jste v jakékoliv náladě, ať mu dáváte jakékoliv dárky, jednoduše proto, že jste jeho maminka nebo tatínek!

A za jeden takový úsměv pro něj uděláte všechno na světě. Myslete na to co nejčastěji a mějte rádi své děti!